Javier Bardem září v lehce černé komedii jako člověk, koho si každý přeje mít v práci. Jako Dobrý šéf. Tenhle šéf totiž tvrdí, že zaměstnanci jeho továrny jsou pro něj jako vlastní rodina. Pro jejich dobro by udělal téměř cokoliv. Otázkou ale je, jestli o to stojí, a jestli je to pro ně opravdu dobrá zpráva. Film Dobrý šéf letos triumfoval na udílení španělských filmových cen Goya, kde získal celkem šest ocenění, včetně ceny pro nejlepší film, režii, scénář a herce v hlavní roli. Julio Blanco (Javier Bardem) není žádný neosobní korporátní manažer, jeho továrna na průmyslové váhy Básculas Blanco je rodinný podnik, který řídil už jeho otec. Všechny tu zná, všichni znají jeho a on bere rodinné podnikání opravdu vážně. „Víte, že s mou ženou jsme neměli děti. Moje děti jste vy všichni,“ připomíná svým zaměstnancům. Na stěnách v jeho kanclu už visí pěkná řádka diplomů pro vzornou firmu a nyní si umínil získat další uznání - regionální cenu pro nejlepší podnik. Za pár dní dorazí do továrny komise, která o udělení ceny rozhoduje, a všechno musí být v nejlepším pořádku. Jenže právě v té chvíli se všechno začne jaksi sypat. Vedoucí výroby Mirailles, jindy schopný profík, je teď úplně mimo, protože řeší trable s manželkou. Vedle továrny osaměle demonstruje nedávno propuštěný José a mává transparenty, na kterých nestojí nic, co by komise měla vidět. A aby toho nebylo málo, ještě je tu Liliana, stážistka v marketingu. A Julio Blanco má pro stážistky slabost. Hlavně ty, co si rády nechají zavázat oči . . . Blancova otcovská pozornost vůči zaměstnancům přesahuje všechny meze. „Když vaše problémy ovlivňují chod podniku, jsou to i moje problémy,“ hlásá a snaží se tahat za nitky jejich osobního života víc, než je zdrávo. Podle jeho názoru totiž váhy, aby vážily správně, někdy potřebují pomoci. Kam až zajde jeho snaha získat cenu pro vynikající podnik? Javier Bardem už v mnoha rolích ztvárnil sympaťáky stejně jako temné padouchy. Jeho Julio Blanco je obojí - odpudivý manipulátor, kterého si ale nemůžete neoblíbit.